Chodec a strom

Chodec umdlený cestou, vida z daleka rozkladitý, listnatý strom, ubíral se k němu, řka sám u sebe: „Ovoce nevidím na stromě tomto, ale pod hustým listím jeho v chladném pochládečku libě odpočinu.

Přijda k stromu, mimo naději pod listím jeho hojně nalezl  chutného ovoce. Hladov jsa velmi z toho byl radostne, řka: „Proč pak, milý strome, pod listím kryješ bohatsví svoje?

Jáť jsem se nenadál, že z tebe co okusím.“

„Že ovoce svého nemám na odivu,“ odpověděl strom, „ to tobě způsobilo tím větší radost.“

„A tobě tím větší čest,“ doložil člověk , „já tebe tím více miluji a vždy na tě s potěšením budu vzpomínati.“

Čím méně se člověk honosí ctnostmi svými, tím více jiným činí radosti, sobě pak tím více získá cti a lásky.

Pocestný a strom

Pocestný znavený cestou spatřil v dálce rozložitý strom. Řekl si: „Ovoce nevidím, ale alespoň si pod hustým listím na chvíli lehnu do chládku a odpočinu si.“

Když přišel blíž, našel pod listím výborné ovoce. Radoval se, protože mu vyhládlo.

„Proč, milý strome, skrýváš svoje bohatství? Nečekal jsem, že mě tak dobře nasytíš.“

Strom odpověděl: „Nestavím svoje ovoce na odiv, a ty pak máš tím větší radost.“

Pocestný to uznal: „Nechlubíš se ovocem, a slouží ti to ke cti. Oblíbil jsem si tě. Budu na tebe vzpomínat s velkým potěšením.“

Poučení: Čím méně se člověk honosí svými ctnostmi, tím větší radost působí. Tím víc cti a lásky pak získává.